Zákony přírody

Dále je třeba porozumět zákonům přírody. Bůh je všude přítomný a projevuje se ve viditelném hmotném světě jako přírodní zákon. Proto se nemůže nic dít mimo zákon přírody. Jsou jen na každém vývojovém stupni. Lidé znají jen ty, se kterými se seznámili v denním životě. Na ty jsme si zvykli a říkáme jim přírodní zákony. Stojíme-li před jevem, o kterém jsme dosud nic nevěděli, řekneme si, že se stal zázrak nebo že zapůsobilo nějaké kouzlo.

Nevíme, jak ze semene vyrůstá rostlina nebo jak se z oplodněné buňky vyvíjí nová bytost. Že však ze semene vyroste rostlina, že se narodí dítě a člověk zemře, nebo že vítr ze čtyř světových stran působí různě, jsou stejné zázraky, tedy zákony, jako působení a tajemství hůlky. Vše, co je hmotné, je oddělené, a vypadlo z jednoty a dokonalé rovnováhy. To znamená neustálý neklid a pohyb. Všechny energie, všechny síly ve vesmíru jsou pohyby, které vyzařují z jednoho bodu, z vlastního středového bodu, v kruhových vlnách. Projevy síly přestanou až tehdy, když síly, které se dostaly z rovnováhy, se vrátí do svého prvotního stavu rovnováhy, do jednoty.

Tvůrčí síla se projevuje na každém stupni různými možnostmi, z nichž můžeme vnímat pouze některé, pokud jsme omezeni vnímáním pouze našimi smysly. Nad vibracemi delší vlnové délky hmoty, zvuku, elektřiny, tepla, chutě, vůně a světla, jsou vyšší, nehmotné energie a záření, které můžeme vnímat pouze vyššími nervovými a mozkovými centry. Nad nimi existují ještě vyšší, pronikavější paprsky a frekvence až k těm nejvyšším, s nejkratší vlnovou délkou, vše pronikajícím frekvencím božské, tvůrčí síly – život sám. Žijeme uprostřed těchto různých druhů paprsků, ať už to víme nebo ne. Tyto paprsky a energie ztvárnily také nás, lidské bytosti, a působí neustále v našem těle, v naší duši a v celé naší bytosti.

V samotném středu jsou energie nejvyšší frekvence. Jako na Zemi. V jejím středu jsou mohutné tvůrčí síly ještě ve stavu vznikání ohnivého kruhu, pak následují plynné oblasti, potom kruhy roztaveného, tekutého a nakonec je vše obklopeno tvrdou, pevnou kůrou hmoty. V tomto středu působí také opačná, dostředivá síla, která do sebe opět vtahuje všechny hmotné jevy. Kdyby tvrdá místa nekladla odpovídající odpor, zmizely by všechny jevy ve svém vlastním středu. Růst probíhá vždy ze středu, z nitra ven. Nejvnitřnějším pramenem všech sil a projevů je Bůh. Tento aspekt, který se odívá v hmotu, činí z jevů živé bytosti a nazývá se vyšší Já. Vtahuje nás zpět do našeho nitra, neboť jsme vypadli z božské jednoty. Je to nebeský ženich, po kterém touží lidská duše.

Poznatky přejaty z knihy Zasvěcení od Elisabeth Haich