Vnitřní dítě 

     Vnitřní dítě nás vede k setkání s našimi nejhlubšími pocity – s naší citlivostí, zranitelností a opravdovostí. Je o radosti a smutku, o lásce a hněvu, o hlubším prožitku, který se skrývá za naší každodenní skutečností – zkrátka o dítěti v nás. Dobrý vztah k našemu vnitřnímu dítěti nám umožní s pochopením a láskou přijmout i jeho negativní pocity – bolest, strach a hněv, což pomáhá vyléčit naše stará zranění, uvolnit strach, hněv a úzkost, a dodává novou naději na cestě životem, která nás ještě čeká. Je také třeba být v kontaktu s vnitřními rodiči, aby byli dostatečně citliví a současně pevní, tak aby mohli být našemu dítěti oporou. Dále je třeba přijít na nefunkční systémy, které jsme ve výchově přijali, a podpořit zdravý rozvoj a růst našeho vnitřního dítěte.Naše emoce jsou uloženy v "souborech“. Potlačené emoce z naší zapomenuté minulosti nás vedou do situace v přítomnosti, a aktivují ty samé tlačítka. Potlačené emoce zvyšují intenzitu současných emocí na nepřiměřenou úroveň. Pokud jsme v dětství prožili ztrátu a nikdy jsme nezískali potřebnou podporu a útěchu, budeme v dospělosti velmi citlivě reagovat na jakoukoli ztrátu, protože je náš náš "soubor" se smutkem přeplněn. Naštěstí jsme v našem podvědomí s vnitřním dítětem stále v kontaktu, a my mu v dospělosti můžeme dát potřebnou podporu a útěchu, a začít tak léčit staré zranění, čímž se naučíme rozlišovat mezi bolestí, kterou zažíváme, jestli pochází  z minulosti nebo přítomnosti. Je třeba vnitřní dítě ujistit, že danou situaci tentokrát zvládneme. Poté budeme cítit své emoce jasně, jako jsme je cítili v dětství, budeme ve své síle a emočně zralí, navrátíme se ke své spontánnosti a skutečné radosti a budeme vyjadřovat emoce bez toho, abychom přemýšleli, co bychom měli nebo neměli dělat, a znovu budeme zažívat radost. 

      Všichni máme v sobě dospělou část, přes kterou naše emoce volně proudí. Pokud jsou emoce blokovány nebo mimo naši kontrolu, určitá část je stále uvíznuta v dětství a špatně snáší, pokud se nám něčeho nedostává. Například jedna žena velmi těžce snášela, když její nadřízený začal být v práci nervózní. Je to velmi schopná žena a věděla, jak svého nadřízeného uklidnit, nicméně velmi těžce snášela vyzařování jeho negativních vibrací. Při zklidnění své mysli si uvědomila, že při jeho nervozitě se podvědomě bála, že bude agresivní, jako kdysi její otec. Automaticky se začala cítit jako bezmocné dítě, které při jeho vzteku dostane výprask nebo bude posláno do svého pokoje nebo bude veřejně poníženo. Tyto staré emoce byly stále uloženy v jejím žaludku a i jako dospělé se jí dělalo nevolno, jako když byla malá.  Aby se vyléčila a přiznala svou sílu v přítomnosti mužů, kteří se neumí ovládat, musela se naučit, jak se starat a ochraňovat své vnitřní dítě, a to tak, že si představí svou silnou dospělou část, jak se staví svému otci a říká mu, že nemá právo zacházet s dítětem tímto způsobem. Při vnitřní práci se otec omluvil dítěti a vysvětlil mu, že nebyl rozzlobený na něj, ale na vnější události. Poté si tato žena představila, jak otec objímá dítě a chová se k němu s láskou a úctou. Tento obraz si v mysli představovala tak dlouho, než se uvíznutá část uvolnila, a ona byla schopná reagovat na svého rozzlobeného nadřízeného dospělým a zralým způsobem. Nato potkala další dva lidi s podobným systémem a znovu na ně reagovala novým přístupem bez toho, aby jí bylo nevolno. Byla ráda, že se naučila jednu ze svých životních lekcí a uvolnila staré a nepotřebné emoce.