Sen a skutečnost

Náš charakter a osud byly vystavěny z těchž sil, oba jsou výsledkem příčin a vlivů akcí a reakcí, činů a zkušeností našich životů, kterými se zjevilo Já během věků a které nakonec vykrystalizovalo v naši dnešní osobnost. Jak charakter, tak osud a proto i budoucnost. Já vyzařuje své tvůrčí síly sítem charakteru do vtělení a z těchto energií se obrazotvornými silami tvoří v hloubi duše snové obrazy, které se promítají ven do hmotného světa a projevují se jako naše osoba a osud. Já vyzařuje do každé lidské bytosti stejné tvůrčí síly. Z těchto vyzařování vznikají různé snové obrazy, osoby a osudy, což je následkem různých vlivů, jimž jsou lidé vystaveni od oddělení z jednoty a které je ovlivnily a rozvíjely v mnoha vztazích. Zda v budoucích projekcích Já, které se ještě neuskutečnily, ale v hlouby duše, v podvědomí, čekají na své uskutečnění, se stanou na hmotné úrovni skutečností, nebo zda zůstanou pouze snovými obrazy, závisí na tom, s jakou úrovní člověk ztotožňuje své vědomí.

Sen je také skutečnost v nehmotném světě, zatímco to, co lidé nazývají skutečnost, je také jen sen, projekce Já. Jediným rozdílem je, že je to nižší projekce, působící na hmotné úrovni a vesněná do zemské atmosféry. Osud je ztělesněný projekt budoucnosti, zhmotněný sen. Dokud se člověk nechá ovládat vůlí Já, vůlí Boží, děje se na hmotné úrovni to, co on sám vědomě chce. Pak ovládá i svůj osud. Já člověka má moc sny, které v podvědomí čekají na své uskutečnění, proměnit na duchovní energii. V okamžiku, kdy se člověk ztotožní se silami vycházející z jeho nižší přirozenosti, z těla a nikoli Já, a tyto síly pokládá za svou osobní vůli, už se neděje to, co on sám chce, ale co chce jeho tělo. Tak mu padá z ruky kormidlo jeho osudu a je vydán slepým silám osudu. V tom případě se stanou z jeho snových obrazů, které jsou latentní v jeho podvědomí, jako skutečné na pozemské úrovni.

V zasvěcení se objeví ve vědomí člověka tyto snové obrazy. Člověk sestoupí do hlouby své duše, kde tyto síly číhají v latentním stavu, probudí je k životu ve svém vědomí a zažije pro sebe tyto sny jako skutečnost. Tím se uvolní napětí sil. Ony dozní bez účinku, budou zničeny. V zasvěcení zažijeme celý svůj osud bez času a prostoru. Tím se osvobodíme od své osoby a od svého osudu. Každý zasvěcenec má za úkol setrvat na Zemi a spolupůsobit, aby ostatním osobám pomáhali z pout hmoty, těla a dostali se do stavu jednoty. Jestliže však zasvěcenec působí v obráceném směru, jestliže svými duchovními energiemi si osobně vytváří skutečnosti tím, že ze svého osobního vědomí pracuje s nejvyššími tvůrčími silami a vede je do těla, spadne duchovně hluboko dolů a bude muset začít znovu.

Poznatky přejaty z knihy Zasvěcení od Elisabeth Haich