Cvičení a koncentrace

Zasvěcení začíná  tělesným cvičením, která jsou spojena se silnou koncentrací. Cvičení různého držení těla spojená s dýchacími cvičeními a přitom vnést vědomí do různých částí těla. Těmito cviky je možno učinit celé tělo plně vědomým a vědomě hýbat i všemi vnitřními orgány, ovládat je a řídit je. Poté se cvičí duše a mysl ve velkém sále. Spočívá v tom, že někdo vám diktuje různé vzájemně související snové obrazy, které musíte zažít tak intenzivně, jako byste je prožívali ve skutečnosti. Těmito snovými obrazy vyvoláváte v sobě libovolně různá hnutí mysli a učíte se je ovládat. Cílem je si udržovat duchapřítomnost za všech okolností, abyste se dokázali v nejtěžších chvílích okamžitě rozhodnout, co máte dělat.

Dále musíte zažít nejrůznější duševní stavy na povel, bez snových obrazů, ale v téže intenzitě, jako bychom k nim měli důvod. Člověk se vžívá do nejhlubší sklíčenosti, pak prožívá lhostejnost, až dosáhne největší radosti a pocitu štěstí. Poté je třeba cvičit pocit největšího smutku bez přechoduna největší veselost, nebo strach a pak hned sebejistou odvahu. Kvůli velké zátěži na nervové dráhy je důležité tyto cviky dělat s učitelem. Cílem cvičení je uvést tělo do naprostého klidu a udržovat je v tomto stavu po celý den. Smyslem cvičení je, abychom nebyli vydáni napospas událostem ve svém životě nebo svým náladám, ale dokázali sami určovat svůj duševní stav a tedy si zachovávat duševní rovnováhu. Být neustále vnitřně bdělý a přítomný duchem.

Poté je třeba prožít stav, sám o sobě, bez důvodu, bez diktátu představených snových obrazů, které vyvolávají onen duševní stav. Objevíme, že jsme si pouze namlouvali, že máme důvod být smutní nebo veselí, v depresi nebo v radosti. Toto cvičení nás učí, že nejrůznější události v našem životě na nás nemusí působit. Objevíme, že každý stav vědomí pochází z nás samých a vzniká vždy v nitru. Každý totiž projektuje svou vnitřní reakci ven a vzrušuje ho pouze tato vnitřní reakce, nikoliv zevní událost sama o sobě. Člověk přijde k poznání, že vše, cokoliv se na světě děje, je pouze snovým obrazem, projektovaným námi do času a prostoru. Musíme to brát vážně z toho důvodu, že tímto čerpáme zkušenosti. Je třeba být bdělý aanalyzovat každý pocit a každou myšlenku, ze které části našeho Já pramení. 

Dále se cvičí koncentrace. Soustředit se na větu: "Projevuji stále božské." Stáhnout myšlenky do jediného bodu. Do středu. Stát se smyslem. Z koncentrace se stane Bytí. Stvořené se vrací do Stvořitele. Koncentrace je nejprve rozumová, kdy člověk upře své myšlenky na předmět své koncentrace. Poté vědomí projektuje všechny vlastnosti obsahu koncentrace zevnitř ven na smyslové orgány – to je citová koncentrace. Pak se můžete stát s předmětem koncentrace ve svém vědomí totožní – být tím. Je to stav bytí  – je to duchovní koncentrace.

Tím, že jsme se narodili na Zemi, vstoupili jsme do svého rozumu a citů. Lidé na Zemi většinou nejsou svým skutečným Já. Neustále se ztotožňujeme s myšlenkami, city a úlohami, které na Zemi hrajeme. Jsme s touto maskou velmi srostlí, ale občas se od ní můžeme odpoutat. Pravé Já je pánem, králem, osoba je jen sluhou. Pokud upustíme od svého Já a ztotožníme se se svou maskou, se svou osobou, sestupujeme z trůnu. Tímto zaženeme své vyšší Já do vyhnanství, do nevědomí. Těmito cvičeními se navracíme ke svému skutečnému Já.

Dále je třeba se naučit být bdělý a odolat síle, která člověka nutí projevit se, sdělit něco. Naučit se mlčet. Zaposlouchat se do sebe, zda smím či nesmím promluvit. Pozorovat sebe a ovládnout sebe. Poznat v sobě dvě bytosti – ego, které by často povídalo bez kontroly, pouze z touhy po sdílnosti, aby člověk na sebe upoutal pozornost, a v pozadí svého vědomí vyšší Já, které toto ego zadržuje a přikáže mu, kdy a co má mluvit nebo činit a kdy má mlčet a zůstat pasivní. Je třeba poslouchat vyšší Já a podle něj jednat.

Poznatky přejaty z knihy Zasvěcení od Elisabeth Haich