Hůlka a Archa úmluvy

Člověk, který ovládá božsky tvůrčí energii v jejím nejvyšším stupni, se nazývá božský člověk. Je to člověk, který se stal plně vědomým. Projevuje své božské Já plně  v dokonalém vědomí. Zažívá a vyzařuje tvůrčí síly v jejich prvotních, netransformovaných vibracích a frekvencích. Žádná jeho část není nevědomá. Je vědomý ve všech dimenzích, hmotné, rostlinné, živočišné, lidské i božské.

Tento člověk může božsky tvůrčí sílu vyzařovat v netransformovaném stavu, nebo ji proměnit a vést dál v nižších, transformovaných frekvencích. Hůlka, kterou proudí tato energie, sestává z hmoty, druhu mosazi, která má schopnost předávat proudění odpovídající každému stupni. Je zhotovena tak, že může předávat vibrace nezměněně, slaběji, či silněji, podle vůle toho, kdo ji používá. Zasvěcenec je schopen vyzařovat touto hůlkou v libovolné míře všechny síly tvoření – od nejvyšší božské až po nejnižší hmotnou, protože má všechny tyto síly ve své vlastní bytosti a pomocí hůlky je vědomě převádí dál. Zasvěcenec použije hůlku vždy správně a bude vyzařovat vždy tu sílu, která je třeba k vytvoření něčeho dobrého, tedy přinášející požehnání.

Všichni živí tvorové mají tyto síly, ale vždy ve formě odpovídajícím jejich vývojovém stupni. Také je užívají, ale nejsou si toho vědomi. Nebo jste už viděli člověka, který by přemýšlel o tom, jak je možné, že může zdvihat ruce? Tato síla se nazývá vůle. Když se této síle dá směr, pak tato síla proudí do paže a svalů a přemůže gravitaci Země. Kdybychom dokázali svou sílu zesílit a nahromadit ji ve svém těle, mohli bychom přemoci gravitaci na delší dobu, udržet se ve vzduchu a vznášet se. Zasvěcenec může čerpat z tohoto pramene sílu, aniž ji transformuje a může se, pokud chce, vznášet tak dlouho ve vzduchu, dokud zaměřuje sílu své vůle proti přitažlivosti Země. Existuje hmota, druh mosazi, z nichž byly kdysi sestaveny přístroje, které hromadí nejvyšší tvůrčí energii v původní nebo transformované manifestaci a vyzařují ji zesíleně nebo zeslabeně. Tyto konstrukce byly vybudovány tak, že uchovávají tvůrčí síly nezměněně čisté. Působí jako zdroj božské síly, jako život sám.

Můžeme nazvat tento mohutný nositel síly, nabitý božskou frekvencí, Archou úmluvy. Tato netransformovaná energie působí podle dávky záření životodárně nebo smrtelně. Tato síla má stejný charakter jako síla vůle člověka, která dokáže přemoci vše, dokonce gravitaci. Archa úmluvy tuto sílu vede tisícinásobně zesílenou. Můžeme tuto sílu vhodně používat. Chceme-li vyhloubit studnu, nepotřebujeme vynášet zem, ale necháme vhodně velký balvan klesnout do země zvětšením jeho váhy, až dosáhneme požadované hloubky. Místo Archy úmluvy zpětně nabíjí každý člověk, který z ní čerpá energii.

Díky těmto přístrojům dokážeme cokoli manifestovat. Manifestace závisí pouze na tom, jak dlouho a z jaké vzdálenosti necháme tvůrčí energii působit. Touto silou můžeme regulovat počasí nebo ji využít k léčení. Nemoc znamená, že vibrace těla byly rozladěny. Navrátíme-li rozladěnou část těla do její vlastní vibrace, člověk se uzdraví.  Vysílá-li zasvěcenec své životní paprsky za účelem léčení, ponoří se do koncentrace, jejíž vyzařování lidé snášejí bez úhony, pouze stupňuje sílu zavedenou do příslušných nervových center pomocí hůlky až k tvůrčí schopnosti. Zasvěcenec se nemusí dostat do stavu božského bytí, aby vedl nejvyšší životní záření do Archy, ale ponoří se do nižší koncentrace a vede pak do zdroje sílu odpovídající tomuto stupni, pomocí hůlky, která ji zesílí až k tvůrčí energii.

Zasvěcenec může pomocí hůlky vytvořit a vést nejrůznější frekvence, neboť hůlka je Archou úmluvy v malém vydání, až na to, že v ní tvůrčí síla není nahromaděná jako v Arše. Člověk by mohl pomocí hůlky také proměnit své nižší síly ve vyšší, kdyby dokázal vyzařovat svou nižší sílu čistě, ve vibraci bezpodmínečné lásky. Hůlka vždy vyzařuje sílu, kterou do ní člověk vede. Kdyby hůlku užil člověk ke svému užitku, způsobil by tím nemoci, epidemie, zemětřesení. Proto každý tvor žije v podmínkách v přesně přizpůsobených svému stavu vývoje. Závisí na naší vůli, zda se některá síla projeví nebo ne. Zasvěcenec není otrokem přírody ve své mysli, duši nebo těle. Je tu ale možnost se tímto otrokem stát. Je to velká odpovědnost.

Poznatky přejaty z knihy Zasvěcení od Elisabeth Haich