Doplňující se poloviny

Cokoliv vidíme je poznatelné proto, že se to oddělilo od své doplňující poloviny. Ta druhá polovina zůstala v neviditelném, v neprojeveném. Poznání získáme pouze srovnáním dvou stran, pozitivní a negativní, které byly od sebe odděleny. Dokud tyto dvě strany spočívají v sobě, spojené v jednotu, nemůžeme nic vnímat, nic poznávat. Neexistuje poznání, aniž se jednota rozdělí na dvě poloviny, na projevenou a na její zrcadlový obraz, neprojevenou, takže se obě stanou srovnáním poznatelné. Cokoliv projevíme, doplňující protiklad zůstává v neprojeveném. Vznikne-li hora, musí vzniknout údolí. Projeví-li se něco pozitivního, zůstává negativní v neprojeveném a naopak.

Pouze tímto oddělením z jednoty, která není ani dobrá, ani zlá, ale božská, vzniklo dobro a zlo. Pouze oddělením bylo umožněno poznání. Bůh je jednota. Proto nikdy nemůžeme najít Boha, protože Bůh nemá žádnou doplňující polovinu. Není možné Ho poznat, Bohem můžeme jedině být. Naše tělo je následkem a výsledkem oddělení, je pouze viditelnou polovinou našeho pravého Já. Druhá polovina zůstala v neprojevené, nevědomé části naší přirozenosti. Spojíme-li tyto dvě vzájemně se doplňující poloviny, můžeme se vrátit do božské jednoty, kterou můžeme zažít ve svém vědomí. Můžeme své vědomí zvětšit, rozšířit, až učiníme nevědomou část sebe zcela vědomou, až vědomě zažijeme svou neprojevenou a neviditelnou polovinu.

Touha po znovuspojení je ve všem, co bylo stvořeno. Každá živá bytost hledá svou druhou polovinu projevu, aby se s ní opět spojila. Pozitivní mužské formy hledají negativní ženské formy a naopak. Bez tohoto usilování by hmota vůbec neexistovala. Pramenem všech sil v projeveném světě je právě toto usilování. Příroda ho používá a, projektováno do těla, vzniká z něho sexuální síla. Dokud však hledáme svou druhou polovinu venku, nikdy nenajdeme jednotu. Nenajdeme svou doplňující část venku, v muži či ženě, ale pouze v nevědomé části svého vlastního Já.

Tuto doplňující polovinu stále hledám. Jeho/Její hlas hledám ve všech hlasech, které ke mně mluví. Jeho/Její oči hledám ve všech očích, které se na mě dívají z nesčetných mužů/žen, jež potkávám a potkal(a) jsem. Ve všech těchto mužích(ženách) hledám toho(tu) muže(ženu), kterého(kterou) miluji bezpodmínečně, každou kapkou své krve, toho jediného, svého(svou) muže(ženu) – zrcadlový obraz mé vlastní doplňující poloviny.

Poznatky přejaty z knihy Zasvěcení od Elisabeth Haich