Sjednocení

Při zasvěcení se kandidát vědomě spojí s vlastní doplňující polovinou, která zde dosud byla jako nevědomá část duše, jako negativní obraz, jako cizí bytost, a přitažlivostí, která se v těle projevuje jako pud, vyvolává stále touhu a neklid. Vědomí se vrací do jednoty, není už žádná doplňující polovina, protože, ona se stala vědomou. To opětné spojení nazýváme mystickou svatbou.  

Svatba znamená spojení pozitivního s negativním. Na Zemi však svatba znamená jen marný pokus dosáhnout jednoty s jinou bytostí v těle. Mystická svatba se však odehrává ve vědomí a přináší úplné, nepomíjející naplnění, protože sjednocení s vlastní doplňující polovinou znamená také sjednocení s Bohem. Kruh je uzavřen. V posledním cyklu není žádný neklid, aktivita, ani tvoření. Panuje tu dokonalá jednota a rovnováha. Ten, kdo je ve svém vědomí v klidu a míru, a koná vše, co myslí, cítí a číní z tohoto stavu, kdo za všech podmínek projevuje a nechá vládnout boží vůli, kdo vyzařuje výhradně pozitivně dávající síly, jen ten je skutečně božským člověkem.

Božský člověk je hmotou, má tělo. Je rostlinou, oživuje a živí své tělo a pečuje o ně jako o dobrý nástroj. Je živočichem, má pudy a city. Je člověkem, má rozum a logické myšlení. Je geniem, má intuici a působí v úrovni příčin. Je prorokem, stojí nad časem a prostorem, vidí budoucnost i minulost, miluje celý vesmír všeobjímající láskou a pomáhá všem živým tvorům. Je božským člověkem, je vševědoucí, všemocný, je čím je, věčné bytí, život sám, Bůh.

Hmota je pouze přijímací. Rostlina působí na hmotu oživujícím způsobem, ale od vyšších stupňů pětinásobně přijímá. Živočich vyzařuje dvakrát dávajícím způsobem, čtyřikrát přijímá. Člověk působí třikrát přijímajícím a třikrát dávajícím způsobem. Genius předává tvůrčí síly dolů na čtyři stupně a dostává síly ze dvou nejvyšších úrovní. Prorok, zasvěcenec, přenáší své vibrace na tvory pěti nižších stupňů vědomí a dostává sílu z božské úrovně. Pouze božský člověk, který dosáhl úplného vševědomí vlastní silou, působí v každém směru a na celý vesmír výhradně pozitivně, životodárně, jako dávající. Člověk stojící na nižším stupni vývoje, tzv. zlý člověk, může škodit výše stojícímu člověku pouze na hmotné úrovni, pouze činy, avšak nikdy vyzařováním, neboť jeho síly jsou směrem nahoru bez účinku. Zasvěcenec však může předat svou vysokou magickou sílu každému živému tvoru bez výjimky.

Zasvěcením život nekončí. Pokud zasvěcenec před zasvěcením nezískal všechny nutné pozemské zkušenosti, když se nenaučil znát a vědomě ovládat všechny tvůrčí síly, tzn. vrátil se do božské jednoty částečně nezkušený, pak není úplně osvobozen od osobní sestavy svých sil a jeho osobnost ještě není prožita. Proto v mezidobí, než dosáhne sedmého stupně vlastní silou, jako trvalý stav vědomí, nese v sobě možnost nebezpečí, že zase padne ze svého vysokého stavu vědomí, a nastoupí zcela nové kolo osudu. Dokud člověk projevuje boží vůli, nemá žádnou osobnost a žádný osud. Je osvobozen od zákona akce – reakce. Jestliže se však člověk ve svém vědomí ztotožní se svou osobou, se svým tělem, vytvoří si nové kolo osudu, a pak i pro něj začne nesčetná znovuvtělení.

Zkušenosti, které dáváme dohromady z mnoha životů, slouží jen k tomu, abychom rozšířili a prohloubili své vědomí v těle. Těla, která oživujeme, jsou stále oduševnělejší, krásnější. Hmota se stává pružnější, poslouchá stále víc vůli a vyzařování ducha, až se nakonec tělo stane poslušným služebníkem Já a už se neizoluje a nezadržuje ani jediný paprsek ducha. Vše a všichni žijí ve mně. Mír. Neseme ve svém srdci božské vědomí Já – Boha. Od zasvěcení bude Bůh jednat prostřednictvím jeho osoby.

Náš život, vše, co se s námi děje, není nic jiného, než příležitost obstát ve zkoušce zasvěcení. Příležitost uvolnit napětí a osvobodit se od tlaků, které jsme v sobě od věků ukládali svými myšlenkami, slovy i činy. Napětí a tlaků, které jsou příčinami našeho osudu, naší budoucnosti. V míře, v jaké si uvědomujeme tato napětí a překonáváme je, osvobozujeme své lidské vědomí, které je těmito silami svázáno a omezováno, protože ho poutají se zemí. Ztotožníme je s pravým božským Já, které čeká za každým osobním pocitem ega, ztotožníme se s Bohem, a to je zasvěcení.         

Poznatky přejaty z knihy Zasvěcení od Elisabeth Haich