Žena, která ve svém životě identifikovala past, jedovatou návnadu nebo klec, ve které nějakou dobu žila, má raněné instinkty. Tato žena se obvykle vzdává, protože má problém žádat o pomoc či rozpoznat své vlastní potřeby. Její přirozený instinkt bránit se nebo utéci jsou zpomalené nebo neexistují. Rozpoznání pocitů přesycení, špatné chutě, podezření, pozornosti a hybná síla plně a svobodně milovat jsou omezeny nebo přebrány. Je to hra. Kde je hra, není tvůrčí život. Být hodný znamená nemít tvůrčí život.
Tato žena je vysvobozena z hladovění, ale často se chce pro změnu pouze životem těšit. Její ochablé vnímání emočních, rozumových, fyzických, duševních a finančních hranic ji naopak vystavují nebezpečí. To, co vypadá, že by naplnilo ženinu touhu, po tom bezmyšlenkovitě skočí. Jindy tato žena trpí nudou, návaly pocitů, prázdnotou, neschopností jednat a pouze si stěžovat.
Žena má vrozené základní impulzy hrát si, mít vztah, zdolávat překážky, toulat se, komunikovat. Souhlasí-li žena s tím, že bude příliš dobře vychovaná, její impulzy pro tyto instinkty se stáhnou do nejtemnějšího nevědomí, mimo její automatický dosah. Člověk s nenaplněnou částí duše je naplněn lítostí, protože hladoví po potravě duše, příběhu, přirozenému toulání, po vlastním přístupu ke svým potřebám. Po jednoduché a normální sexualitě. Ve stavu být hodná zavírá žena oči před vší tvrdostí, pokřiveností a škodlivostí kolem sebe a pouze se s tím pokouší vyrovnat.
Její pokusy přijmout tento abnormální stav dále zraňuje její nespoutané instinkty reagovat, měnit a klást důraz na to, co je a není správné. Být hodnou, pořádnou a poslušnou tváří v tvář nebezpečí zbavuje ženu duše. Odděluje ji to od poznání, dělí ji to od schopnosti jednat. Normalizuje abnormální. Jsou-li instinkty zraněné, lidé budou považovat za normální útok za útokem, činy ničení a bezpráví vůči sobě, svým dětem, milovaným, zemi, bohům.
Někdy kolektiv nutí ženu, aby byla svatá, aby byla osvícená, politicky korektní, měla všech pět pohromadě, aby z každé její práce vzniklo veledílo. Odvaha znamená následovat své srdce. Tento čin nemusí nezbytně otřásat zemskými základy. Nespoutané vždy potřebuje hlídače u vstupní brány, aby nebylo zneužito. Problém někdy je ten, že namísto toho, aby žena získala sílu pro boj, je zajata romantikou situace, muže, věci, závislosti.
Uzdravení raněného instinktu začíná uvědoměním si toho, že k zajetí došlo, že následoval duševní hlad, že byly narušeny obvyklé hranice nadhledu a odvahy, že žena zatlačila velkou část svého Já do stínů duše. Tyto negativní stinné aspekty mají tendenci být podivně vzrušující, a přesto mají degenerativní povahu, berou vyrovnanost a pohodu z partnerského vztahu a života celkově. Jak je možné, že většina žen má pocit, že se musí krčit, obávat, plazit se a prosit o život, jenž patří pouze jí. Jaká je to společnost, která toto vyžaduje?
Žena se zraněným instinktem musí poznat, co je potřeba změnit a požádovat to. Potřeba ženy stmelovat vše ve svém dosahu, nemusí tím opomíjet své vlastní potřeby a neodvrací ji to od světa. Probuzení ženy ke spojení s vlastním instinktem často způsobí člověk, látka nebo situace, na které jsme nějakou dobu závislé, protože si myslíme, že "to je ono", že "to" nás přivedlo k životu. Často je to ale však pouze mučící závislost, která nepřináší vzpouru, naději nebo štěstí, ale naopak trauma, strach a vyčerpání. Nedostane se jí odpočinku. Byl by to náš instinkt, který by rozpoznal pasti, který by věděl, kdy má dost, který by vytvořil hranice kolem jejího zdraví a vitality.
Závislost začíná, když žena ztratí svůj vlastnoručně vytvořený život a jeho smysl a začne se jakýmkoli způsobem upínat na něco, co jí takový život připomíná. Spojuje se s něčím, i když to pro ni znamená ztrátu kontroly. Ztratila svou sílu rozlišování, schopnost vycítit skutečnou podstatu věcí. Protože ztratila svou původní vitalitu, je ochotna přijmout smrtelnou nástrahu. Vzdala se svého Já. Nevycítí, kdo je a kdo není dobrou osobou. To, na čem jsme závislí, je past. Past je v úsilí vydržet kvůli tomu dobrému a ve snaze přehlížet to špatné. Nikdy to ale nemůže fungovat.
Je třeba se odříznout od toho, na čem je člověk závislý, aby se člověk vrátil k ručně vytvořenému životu, tomu, který každý den pracně, pozorně a uvědoměle vytváříme. Rok nebo dva se žena učí probouzet, dávat pozor, nebýt naivní a neinformovaná. Bere svůj život do vlastních rukou. Aby se znovu naučila znát hluboké ženské instinkty, musí vědět, k čemu jsou dobré. Žena dává dobrý pozor nasloucháním, sledováním a cítěním světa kolem sebe, a potom jedná na základě svého instinktu. Úsporně, účinně, duchaplně. Nakonec se naslouchání, sledování a jednání stává stylem s vlastním výtvorem, dokud se jej žena nenaučí a nestane se opět automatickým.
Žena nesmí zapomenout, že byla po nějakou dobu odříznuta od svých instinktů, byla naivní, zvyklá na násilí a přizpůsobila se vyhnanství. Je důležité se obklopit lidmi, kteří podporují, že se učíte být spojená se svým instinktem. Vrací-li se žena k přirozenému životu, musí zvážit výstřednosti skeptickým okem a uvědomit si jejich vliv na svého ducha, duši a instinkty. Později žena bude mnohem divočejší a klidnější.
"Ten, kdo neumí výt, nenajde svou smečku. Skoč, kam chceš, vyj podle své vůle, vezmi si, co je k mání, všechno o tom zjisti, dovol, aby tvé oči vyjadřovaly tvé pocity, nahlédni do všeho, spatři vše, co můžeš spatřit. Tancuj v rudých botách, ale trvej na tom, aby byly ručně vyrobené. Tak se staneš vitální ženou."
Poznatky - Ženy, které běhaly s vlky - Clarissa Pinkola Estes
