Cesta těla. Spojení 3D a 5D

Fyzické tělo. Pokud je naše základní centrum čisté a otevřené, cítíme se v bezpečí, jsme uzemnění a vyrovnaní. Užíváme zdravý rozum, máme zdravý vztah k financím a každodenním odpovědnostem a spontánně začínáme nové aktivity. Jsme zdraví, máme schopnost přirozeného sexuálního kontaktu, který je v souladu s dalšími aspekty života. Pokud v základním centru máme bloky, cítíme se neustále v nebezpečí a ve strachu. Jsme roztržití, protože jsme neuzemnění. Máme finanční potíže a potíž si vytvořit domov. Stáváme se příliš zaměření na fyzické smysly a jsme egocentričtí, často máme depresi a jsme smutní. Člověk se zamotá do začarovaného kruhu opuštění a strachu z opuštění. Bojí se, že bude opuštěn. A protože se toho bojí, nemůže důvěřovat ostatním. A protože nemůže důvěřovat ostatním, je naštvaný. A protože je naštvaný, odhání druhé od sebe. A protože je odhání od sebe, opouští ho. A protože ho druzí opouští, bojí se, že bude opuštěn. Zapomenuté vzpomínky strachu, studu, zármutku a vzteku dávají našemu tělu zprávu, že je v ohrožení, a že je někde něco, čeho se máme obávat. Někdy je těchto neviditelných bitev tolik, že dostaneme depresi. Ve své depresi se pokoušíme uzavřít před vnějšími podněty, ale bolest přichází z vnitřku, a před ní nemůžeme utéct. Dochází k přetížení imunitního systému a k vytvoření nemoci. Cítíme se jako zvířata, která bojují, aby přežila. Jsme tak naplněni strachem, že jsme odstřiženi od instinktu přežití, který je vrozený našemu živočišnému Já, a proto, je-li třeba, nejednáme na základě svých instinktivních reakcí. Život je pro nás nepřetržitým bojem. 

Emoce. Pokud je druhá čakra čistá a otevřená, jsme trpěliví, vytrvalí, umíme pečovat o sebe a okolí a cítíme se v bezpečí. Máme intimní vztah s rodinou, přáteli, sousedy, planetou. Cítíme se ve svém těle doma a máme se sebou kontakt. Naše emoce jsou vyrovnané, důvěřujeme svému instinktu a vnitřnímu pocitu. Náš sexuální život je láskyplný a vyživující. Jsme schopni vyrovnat ženské i mužské složky sexuality. Jíme zdravě a nemáme závislosti a emoce vyjadřujeme čistě bez působení mentálního programování. Pokud druhá čakra není čistá, jsme impotentní, frigidní nebo moc sexuálně zaměření. Netěšíme se ze sexu nebo jsme na něm závislí, čímž zakrýváme, co skutečně cítíme. Nemáme dobré vztahy s přáteli a necítíme se dobře doma. Jíme a pijeme proto, abychom se utěšili a zakryli emoce, kterým nechceme vědomě čelit. Naše emoce vychází na povrch jako náhlá bouře a stejně tak odcházejí. Emoce ze 4D jsou ve spojení s fyzickým tělem přes hormony a biochemické procesy. Tyto emoce nejsou přístupné naší vědomé mysli, tento nesoulad těla v držení těchto tajemství se ukazuje našemu vědomí jako nemoc. Tyto skryté emoce se projevují jako obava a děs, a cítíme je jako těžkost na svém těle a úzkostí, která nás dělá příliš pozorným, cítíme se „nesví“ a nervózní. Deprese ochromí naše emoce, přiměje nás, abychom příliš jedli nebo spali, nebo málo jedli a spali, nebo spali a jedli v nesprávný čas. Poté je naše tělo ještě více v nepořádku. Cítíme se jako oběť našich emocí a sex je zoufalým pokusem o lásku, nebo podrobení selhání ega. V marném pokusu ovládnout emoce saháme po alkoholu a drogách. Každá látka vytváří určitý emoční pocit a přechodně slouží účelu tlumení emocí, které nás neustále straší. 

Myšlenky. Pokud je třetí čakra čistá a otevřená, máme cit pro osobní sílu a motivaci sebe, nebojujeme s ostatními, protože přijímáme odpovědnost za tvoření své skutečnosti, necítíme se jako oběť a necítíme se ovládáni. Pokud se v životě objeví problém, uvědomíme si, že pochází ze mě, a proto je můj, a já ho musím vyřešit. Dobře se rozhodujeme o svém životě, máme silnou vůli a dobré mínění o sobě.Přebrali jsme odpovědnost za svůj život, jsme zdraví a vitální. Uvedli jsme do rovnováhy mužskou a ženskou energii, myšlenky a emoce, intuici a intelekt, sílu vůle a odevzdání duši, a proto si jsme vědomi zpráv z 5D. Jsme schopni užívat štít proti psychickému nátlaku ostatních a rozlišit své emoce od emocí druhých. Jsme toho schopni, protože nasloucháme zprávám fyzického, emočního, mentálního a spirituálního těla. Třetí čakra zastupuje naše vědomé i nevědomé myšlenky a emočně protkané myšlenky ostatních, které jsou vnímány naším astrálním tělem. Myšlenky, slova a činy, které jsou iniciovány těmito myšlenkami, jsou jádrem naší síly, ať už je to pocit moci nad někým nebo pocit síly v sobě. Pokud získáme sílu nad sebou, budeme cítit sílu v sobě. Poté nebudeme oběť jiného, který bude chtít mít nad námi moc, a také nebudeme chtít mít moc nad někým jiným. Síla poté bude to, co máme, a ne to, co musíme užívat. Pokud bojujeme o moc, naše myšlenky ztratí směr, neovládáme je a nezaměřujeme je, a proto negativní a nutkavé myšlenky dostihnou naši svobodnou vůli. Toto myšlení posílí pocit oběti v nás. Zaměření na problémy vytvoří pocity beznaděje a neschopnosti vidět řešení. Neovladatelné myšlenky přijdou do mysli a potrestají nás starým hlavním systémem přesvědčení o naší celkové neschopnosti. Naše myšlenky nás přimějí cítit se odděleni od všeho a všech a omezují nás od dosažení přání. Morální zásady a principy, co je správné a co ne, jsou znehodnoceny a zlehčeny naší válkou s vnějším světem. Dáváme si povolení udělat cokoliv, protože se cítíme odděleni od společnosti. Nicméně všichni jsme stádová zvířata a brzy najdeme společnost, kde užívání alkoholu, drog, "užívání si života“ a dělání čehokoli, co chceme, převládá.

Pokud je 3. čakra nečistá, cítíme se bezmocní, nejsme si vědomi, že máme schopnost získat, co potřebujeme a kdy to potřebujeme, jsme být naštvaní, lakomí, podráždění, pochybovační a máme pocit viny. Obáváme se budoucnosti a odkládáme nezbytné věci. Naše neschopnost integrovat vnitřní volání s vnějším životem vytváří přecitlivělost na psychický svět druhých. Strach druhých lidí, což je ta nejhlasitější emoce, cítíme na solárním plexu, a ten se napojuje na náš vlastní strach, což zapříčiňuje, že je těžké být ve společnosti druhých.Síla, kterou jsme v minulosti ztratili, musí být objevena, abychom byli schopni žít v přítomnosti. Musíme jít zpátky a najít negativní staré vzorce, které držíme proti sobě. Tyto vzorce nám neustále připomínají, že nejsme dostatečně dobří, abychom čelili životním situacím, a že nemáme osobní sílu být šťastným a úspěšným. Tyto systémy, které nám berou sílu, jsme přejali z předešlých generací, kdy rodiče omezovali naši sílu kritizováním, krutostí, hrubostí a nespravedlivým trestáním. Poslouchali jsme ty, kteří nás živili, nebo psa, který nás bezpodmínečně miloval?Jako děti jsme přebírali pocity druhých, především rodinných příslušníků, protože jsme se neuměli oddělit, a naučili jsme se před emočním světem chránit systémy přesvědčení - nejsem dostatečně dobrý - nezasloužím si to -  nestojím za to. Tyto systémy udržovaly nezbytný systém přesvědčení, že jádrem problému je naše nedostatečnost, a ne nedostatečnost dospělých. Tyto systémy přesvědčení vytvořily iluzi ochrany od drsného, krutého a cizího vnějšího světa, do kterých jsme se tak zamotali, že jsme se odpojili od esence duše, protože jsme si začali nalhávat, že lidský svět je drsný a krutý. Proto spousta z nás zapomenula na esenci duše, abychom se uchránili od bolesti. Je důležité najít negativní systémy přesvědčení, napojit se na zdroj a uvolnit je, poté můžeme opravdu milovat a probudit svou krásu. 
 

Chování. Naše chování je celkový souhrn potřeb, motivací, emocí, myšlenek, tužeb a spirituálního vedení. Naše chování nám řekne to, co tělo, emoce a myšlenky nemohou. Pokud objektivně pozorujeme své chování, můžeme zjistit, co doopravdy chceme a čeho chceme dosáhnout. Zjistíme, jestli v určité situaci velí podvědomí, vědomí nebo nadvědomí. Naše chování ukazuje i naši temnou stránku. A protože jsme nebyli vychováváni podle univerzálních zákonů, byla naše výchova založena na podmínečné lásce a bylo nám řečeno, kdy se chováme dobře a kdy se chováme špatně. Dospělí nás často dovedli k tomu, abychom se naučili, že jsme špatní, nebo že jsme špatní, když nechceme to, co chtějí oni, což vedlo k přesvědčení, že nevíme, co chceme - nebo že nevíme, kým jsme, a potom alespoň nebudeme zklamaní, že jsme se nestali tím, kým jsme chtěli a nemusíme jít za svým cílem. Poté se těžce pokoušíme být tím, kým chtějí oni a dosahovat toho, co chtějí oni. Naše chování nás ale nutí jít svou cestou a tzv. rebelujeme, což je pro naši duši záchrana. Nevědomé bolestivé situace z nespravedlivého trestání ze vzpomínek z dětství přináší obranné mechanismy, které si vytvoříme v naší dětské snaze přežít. Chování, které je spuštěno z podvědomí, je reakcí na skutečnost, která existuje pouze v našem strachu. Pokud jsme v tomto dětském stavu vědomí, naše pochyby a strachy vytvoří šedý filtr, který mění naše vnímání, kdy vidíme nepřátele kdekoli se podíváme. V těchto stavech věříme, že jsme omluveni ze sobeckých činů a "drogy" nám „pomáhají“ se stát našim pánem. Začneme si získávat uznání, lásku, peníze, přátelství, což se stane našim dominantním činem v životě. Kvůli vnitřní bitvě máme nevědomou touhu pro ovládnutí situace. Vytvoříme si nutkavé, donucovací a rituální chování ve zbytečném pokusu ochránit se před neviditelnými nepřáteli. A protože reagujeme na to, co jsme viděli nebo slyšeli, ujde nám spousta krásných momentů a naše obranné chování ukazuje náš neustálý smysl pro cítění se jako oběť. Naše nekontrolovatelné chování je sabotáží na sebe a vytváříme si situace, kterých se bojíme, znovu a znovu. Chování založené na negativitě a strachu sabotuje naše sny a aspiraci. Naše duše ale chce růst a postavit se strachům, zatímco naše podvědomí se chce před nimi ukrýt. Poté se naše vědomé chování stane bojem mezi tím, kým jsme byli, tedy naším podvědomím, a kým se stáváme, tedy naším nevědomím. V podvědomí máme uložený strach, a proto sobě namluvíme, že nevíme, co chceme, nebo že bychom to neměli chtít, anebo že nejsme dostatečně dobří, abychom to dostali - tedy nevěříme, že můžeme mít to, co chceme. Pokud se strachu nepostavíme, ve tvorbě našeho života převládne podvědomí a naše duše vytvoří scénář, kdy se nám jakýkoli strach zhmotní, abychom museli čelit svému strachu. Aby naše duše mohla být „pilotem“ našeho života, musíme zvýšit sebevědomí do té míry, abychom věřili, že si zasloužíme být tím, kým jsme. Naše sebevědomí zvýšíme naslouchání své duši a tím, že půjdeme svou cestou.

Komunikace. Potřeba se sebou komunikovat nás žene dále.

Sny a aspirace. Vize snů a touha nás vede dolů po schodech, do našeho podvědomí. Naše zkrachovalé a zapomenuté cíle upevní náš smysl neschopnost být úspěšný a pocitu, že si nezasloužíme žít plnohodnotný život. Naše ztracené sny a aspirace nás přes den straší a způsobují noční můry. Tyto noční můry jsou naše nejhlubší nevědomé křičení pro pohodlí a podporu, ale my jsme se stali tímto křikem a nemůžeme vnímat sebe jako svou oporu. V této době nám pouhá jiskra světla vyššího Já pomůže proniknout naší temnotou a ukázat nám cestu ke světlu.

Spirituální vedení. Víra nás povzbuzuje, abychom vstoupili do podvědomí a poté do nevědomí. Nakonec, když už nemůžeme ustát strach a bolest, padneme na kolena a požádáme o vedení. Poté možná, na okamžik, pocítíme lásku, která k nám přes strach a sebelítost dosahuje. Tento moment je vše, co je třeba, abychom přijmuli vedení. Láska nás přes všechen smutek, strach, vztek a bolest utěší a uvolní naše srdeční centrum od trápení a vyčerpanosti mysli. Pokud se otevřeme lásce a věříme, že si ji zasloužíme, umožňujeme jí vstoupit do srdce, jsme schopni přijmout lásku, která je nabízena. Pokud je láska vyššího Já v našem životě, můžeme začít upřímně milovat ostatní a umožnit ostatním, aby nás upřímně milovali. Pokud uvolníme strach a vybereme si lásku, cyklus je dokončen. Cesta. Nerozuměla tomu, co se děje, ale něco se stalo. Začala v sobě cítit něco jako spokojenost, protože ve skutečnosti nevěděla, jaké to je být spokojená, protože to nikdy nezažila. Vždycky chtěla něco víc. Nikdy jí nebylo nic dobré, protože nic neutišilo její neustálou bolest a hlad, což drásalo její podvědomou mysl. Nyní si uvědomovala, že se pokoušela zmírnit bolest z vnějšku, ale ve skutečnosti to byla bolest uvnitř. Nikdo a nic se nemohl dotknout této bolesti a vyléčit ji, která byla uložena hluboko v ní. A tak se musí vyléčit. Bude to umět? Může najít to, co nikdo za ni nemůže najít? Nikdo z vnějšku. Uvnitř byl jiný svět, jiná realita. Vždy žila uvnitř sebe. Často nenáviděla vnější svět, protože se zdálo, že jí brání být sebou. I tak, co venku stálo za to? Peníze? Sláva? Láska. Ano, láska byla vždy to, proč zůstala. Bez lásky by se v hloubi duši vzdálila už dávno. Bez lásky by opustila vnější svět a nikdy by se znovu neobjevila. I když tomu nerozuměla, a i když to často bolelo, zůstávala kvůli lásce. Možná láska uvnitř by se mohla spojit s neláskou venku. Představte si tu krásu. Představte si cestu lásky vycházející z přední i zadní strany srdce vnitřního světa do srdce vnějšího světa. Tato cesta by spojila dvě cesty, které byly po věky ve válce, v nesouladu. Pokud by se její vnější a vnitřní světy skutečně spojily, našla by klid, byla by klidem. A poté...

Poznatky - www.multidimensions.com