Helena PUSHPA lektorka osobního rozvoje průvodce duše
Hranice a neovladatelná část svého Já
„O tomhle vztahu jsem vám ještě neřekla. Mám s tou ženou obrovský problém s hranicemi. Přejídá se. Nedá se na ni spolehnout – pořád mě nechává ve štychu. A utrácí moje peníze a nevrací mi je. Jsem to já.“ V této části se podíváme na svou odpovědnost za ovládání svého těla, zaměříme se na vlastní hraniční konflikty. Podíváme se na sebe, budeme žádat druhé o zpětnou vazbu, naslouchat lidem, kterým důvěřujeme a budeme postupovat od přílišné odpovědnosti k její správné míře.
Neovládaná část svého Já
Přejídání je tolik nepříjemné proto, že přebytečné kilogramy vidí i druzí. Člověk s nadváhou nemá rád sám sebe a stydí se za ni a ten stud ho odvádí od vztahů a zpět k jídlu. Jídlo jim slouží jako falešná hranice vyhýbání se důvěrnému vztahu a pocitu blízkosti. Útěcha, kterou jim jídlo poskytuje, je pro ně méně děsivá než naděje na skutečný vztah, kde by byly hranice nezbytné.
Peníze můžeme mít pevně v rukou. Když máme potíže s tím, abychom řekli "ne" většímu utrácení než jaké si můžeme dovolit, riskujeme, že budeme „v rukách někoho jiného“.
Lidé, jejichž čas se vymyká kontrole, působí druhým nepříjemnosti, ať chtějí nebo ne. Může to být z pocitu všemohoucnosti – mají nerealistická očekávání, co můžou stihnout; z přílišné odpovědnosti za pocity druhých – když odejdou z večírku, hostitel bude opuštěný; žijí natolik v přítomnosti, že opomíjejí uvažovat o tom, kde zaparkují atd.; racionalizace – ve svých úvahách si minimalizují nesnáze a nepříjemnosti, které druzí musí kvůli jejich zpoždění snášet, říkají si:“Jsou to mojí přátelé, pochopí mě.“
Tento člověk přináší nepříjemnosti druhým i sobě. Když mu končí den, neprožívá dobrý pocit z dobře udělané práce.
V životě máme cíle. Někteří lidé dobře začínají, ale nevydrží do konce. Tvůrčí nápady nepřinášejí očekávaný výsledek. Úspěch se objeví na obzoru, ale pak zmizí. Může to mít několik důvodů – tito lidé se nechtějí podřídit disciplíně, znamená to pro ně ponížení; úspěch jim přinese kritiku a závist od ostatních; nechtějí provádět nudné rutinní úkoly; nedokážou se soustředěně věnovat úkolu až do jeho ukončení; nedokážou odložit uspokojení, chtějí moučník ještě před hlavním jídlem; nedokážou druhým říct "ne"; potřebují k tomu podporu od ostatních; je důležité si vyvinout vnitřní "ne" a vnitřní "ano", pro věci, které chceme mít v životě.
Někteří lidé ve své mluvě neustále odbočují, mění téma a nadměrně mnoho času věnují nepodstatným detailům. Chceme jim říci: „Tak už mluv k věci“. To, jak užíváme jazyk, může hluboce ovlivňovat kvalitu našich vztahů. Někdo bez přestání mluví, aby se skryl před možností důvěrného vztahu, někdo dominuje v rozhovorech, aby ovládal druhé, někdo dělá sarkastické poznámky nebo zastrašuje, čímž nepřímo vyjadřuje nepřátelství, někdo lichotí, někdo klade jen otázky, a když je řada na nich, mlčí. Máme moc stanovit hranice tomu, co vychází z našich úst. Slova jsou vyjádřením našeho srdce.
Naše "ne" nefunguje, protože jsme sami sobě nejhoršími nepřáteli, uzavíráme se před vztahem, který nejvíc potřebujeme a snažíme se problémy s hranicemi řešit silou vůle. Je třeba vnímat svého vnitřního kritika a přijmout ho. Mít kolem sebe lidi, se kterými o svém problému můžeme mluvit a cítit od nich podporu. Znovu zažít pocit bezpečí a nebýt tak pyšný, že si se vším vystačíme sami. Jsme stvořeni pro to být s druhými a tak můžeme přijímat jejich podporu a lásku. Uvědomit si svá břemena tím, že je vyslovíme a podělíme se o ně. Tyto problémy se těžko řeší člověku samotnému. Nesnažit se své problémy s hranicemi řešit silou vůle. Když spoléháme jen na sílu vůle, jen málokdy si problém vyřešíme. Je daleko příjemnější požádat svou duši a ostatní o podporu a sílu. Ta část duše, která nepodléhá dostatečně pevným hranicím, se pod nadvládou vůle jednoduše stává vzdorovitější, a bouří se. „Nikdy nebudu" a "vždycky budu" v těchto případech nefunguje.
Zjistěte, jaké máte příznaky - vztek, osamocenost…Jaké to má kořeny? Nedostatečná výchova, odměňovaná destruktivita (chování nepodléhající kontrole přináší vztah), překroucená potřeba, strach ze vztahu (lidé ve skutečnosti chtějí být milováni, ale jejich chování druhé odrazuje, někteří lidé používají své chování k tomu, aby druhé udrželi v patřičných mezích), nenaplněné emocionální touhy, zakrývání citového zranění atd. O jaký hraniční konflikt tu jde? Čí je to problém? V tomto bodě učiňte bolestný krok přijetí odpovědnosti za své chování, které se vám vymyká z rukou.
Tyto konflikty nemusí být všechny způsobeny vaší vinou, jsou však vaší odpovědností. Co potřebujete? Vytvořte si bezpečné vztahy a emocionální podporu pro učení se vlády nad sebou. Lidé s heslem „udělej si sám“ se často uchylují k racionalizačnímu přístupu nebo k řešení silou vůle prostě proto, že to není tak pomalé a riskantní. Často říkají asi toto “Blízký vztah není to, co chci. Trpím chováním, které se mi vymyká z rukou, a potřebuji úlevu od bolesti“. S tímto postojem často směřují do další slepé uličky rychlých řešení. Symptomatická úleva často vede k jejich rozmnožení. Ale když je naše srdce plné lásky a jsme obklopeni lidmi, kteří nás mají rádi druhých, můžeme přijmout naše slabosti.
Zabývejte se tím, co skutečně potřebujete, jestli potřeba jídla nemaskuje potřebu blízkosti druhého člověka. Když se hranice vůči druhému člověku posílí, můžete se vzdát své nežádoucí hranice. Dovolte si neúspěchy. Bude to trvat nějakou dobu, než přestanete dělat to, co se vám nelíbí. Odpusťte si, že to zase nevyšlo se slovy „Zase jsem se nachytala, jsem zvědavá, jak to dopadne příště“. Když jste se do toho dali, dříve či později začnete dělat věci, které vám vyhovují, dozrajete. Požádejte druhé, aby vám citlivě sdělovali to, co se jim nelíbí. „Same, už několikrát jsem tě prosil o ty peníze, co jsem ti půjčil. Ještě jsi na to nereagoval. Nemyslím si, že bys úmyslně ignoroval mé prosby. Zároveň jsem ti chtěl dát vědět, že tvá zapomnětlivost pro mě nebyla lehká. Musel jsem zrušit dovolenou, protože jsem na ni neměl peníze. Tvoje zapomnětlivost mi ubližuje a taky poškozuje naše přátelství.“
Sam neměl ani tušení, že to, co sám považovat za naprostou maličkost, mohlo pro jeho blízkého přítele tolik znamenat. S tímto uvědoměním Sam vypsal šek. Jeho přítel bez odsuzujících a rýpavých poznámek pomohl, aby si lépe uvědomil svůj problém. Když nám druzí v našem podpůrném systému dají vědět, jak jim naše nedostatečné vnitřní hranice ubližují, jsme motivováni láskou, a nikoli strachem. Dávat vědět, jak jednání působí na druhé lidi. „Tvoje nekontrolované chování působí, že bych se od tebe raději držel dál. Mám pocit, že ti nemůžu důvěřovat, když se takhle chováš. Přijímej důsledky.
V některých případech jsou důsledky jediným způsobem, jak nás uchránit před další bolestí. Obklopte se lidmi, kteří vás mají rádi a podepřou vás. Lidé se do vás mohou vcítit, ale zároveň pro vás nemusí být záchrannou sítí: “Je mi líto, žes tento rok přišel o práci, ale dokud mi nesplatíš minulou půjčku, další peníze ti nepůjčím. Ale kdykoliv budeš potřebovat podepřít, rád si s tebou popovídám.“ Tento přístup lidem ukáže, že to s budováním vnitřních hranic myslíte vážně. Ten, kdo upřímně hledá, tento přístup ocení a vaši nabídku podpory přijme. Člověku zvyklému manipulovat se vaše hranice líbit nebudou a brzy se poohlédne po snadnějším kontaktu někde jinde.
„Král, který připravoval hostinu, na ni pozval mnoho lidí. Ti ho však z různých důvodů odmítli přijít. Nakonec toho měl král dost. Přijal odpovědnost za celou situaci a řekl svým služebníkům: “Svatba je připravena, ale pozvaní nechtěli přijít, jděte tedy na rozcestí, a koho najdete, pozvěte na svatbu“.
Někdy je třeba odejít od lidí, kteří s vámi nechtějí být, a najít si nové přátele.
Poznatky z knihy Hranice - Dr. Henry Cloud a Dr. John Townsend
