vnitřní dítě

Vnitřní dítě je naší částí, kterou si neseme ze své minulosti, z dětství. Vnitřní dítě může být obrovským zdrojem pozitivní síly, pokud je mu dobře a jsme s ním v kontaktu, nebo naopak, může být zdrojem smutku, úzkostí a nepohody, pokud trpí nebo ho zanedbáváme. Dětské prožívání je barevnější než dospělé. Při práci s vnitřním dítětem můžeme znovu zažít radost z jednoduchých věcí, hravost a dychtivost, spontánnost a otevřenost ve vztazích. Poté, co se s vnitřním dítětem spojíme, naše energie narůstá a dokážeme ji tvořivě a smysluplně využít. Práce s vnitřním dítětem významně prohlubuje porozumění sobě, čímž velmi rychle zvyšuje sebevědomí, radost ze života, schopnost prosadit svůj názor, schopnost prožívat a dávat lásku, činí muže silnějšími a ženy krásnějšími. Práce s vnitřním dítětem umožňuje jemně a přívětivě konfrontovat i velice nepříjemné zážitky z dětství a zrušit jejich negativní vliv na kvalitu života v dospělosti. Při práci se svým vnitřním dítětem poznáme jeho radostnou a kreativní stránku, ale také jeho smutnou a zraněnou stránku. 

Vnitřní dítě nás vede k setkání s našimi nejhlubšími pocity – s naší citlivostí, zranitelností a opravdovostí. Je o radosti a smutku, o lásce a hněvu, o hlubším prožitku, který se skrývá za naší každodenní skutečností – zkrátka o dítěti v nás. Dobrý vztah k našemu vnitřnímu dítěti nám umožní s pochopením a láskou přijmout i jeho negativní pocity – bolest, strach a hněv, což pomáhá vyléčit naše stará zranění, uvolnit strach, hněv a úzkost, a dodává novou naději na cestě životem, která nás ještě čeká. Je také třeba být v kontaktu s vnitřními rodiči, aby byli dostatečně citliví a současně pevní, tak aby mohli být našemu dítěti oporou. Dále je třeba přijít na nefunkční systémy, které jsme ve výchově přijali, a podpořit zdravý rozvoj a růst našeho vnitřního dítěte.

Naše emoce jsou uloženy v "souborech“. Potlačené emoce z naší zapomenuté minulosti nás vedou do situace v přítomnosti, a aktivují ty samé tlačítka. Potlačené emoce zvyšují intenzitu současných emocí na nepřiměřenou úroveň. Pokud jsme v dětství prožili ztrátu a nikdy jsme nezískali potřebnou podporu a útěchu, budeme v dospělosti velmi citlivě reagovat na jakoukoli ztrátu, protože je náš náš "soubor" se smutkem přeplněn. Naštěstí jsme v našem podvědomí s vnitřním dítětem stále v kontaktu, a my mu v dospělosti můžeme dát potřebnou podporu a útěchu, a začít tak léčit staré zranění, čímž se naučíme rozlišovat mezi bolestí, kterou zažíváme, jestli pochází  z minulosti nebo přítomnosti. Je třeba vnitřní dítě ujistit, že danou situaci tentokrát zvládneme. Poté budeme cítit své emoce jasně, jako jsme je cítili v dětství, budeme ve své síle a emočně zralí, navrátíme se ke své spontánnosti a skutečné radosti a budeme vyjadřovat emoce bez toho, abychom přemýšleli, co bychom měli nebo neměli dělat, a znovu budeme zažívat radost. 

Všichni máme v sobě dospělou část, přes kterou naše emoce volně proudí. Pokud jsou emoce blokovány nebo mimo naši kontrolu, určitá část je stále uvíznuta v dětství a špatně snáší, pokud se nám něčeho nedostává. Například jedna žena velmi těžce snášela, když její nadřízený začal být v práci nervózní. Je to velmi schopná žena a věděla, jak svého nadřízeného uklidnit, nicméně velmi těžce snášela vyzařování jeho negativních vibrací. Při zklidnění své mysli si uvědomila, že při jeho nervozitě se podvědomě bála, že bude agresivní, jako kdysi její otec. Automaticky se začala cítit jako bezmocné dítě, které při jeho vzteku dostane výprask nebo bude posláno do svého pokoje nebo bude veřejně poníženo. Tyto staré emoce byly stále uloženy v jejím žaludku a i jako dospělé se jí dělalo nevolno, jako když byla malá.  Aby se vyléčila a přiznala svou sílu v přítomnosti mužů, kteří se neumí ovládat, musela se naučit, jak se starat a ochraňovat své vnitřní dítě, a to tak, že si představí svou silnou dospělou část, jak se staví svému otci a říká mu, že nemá právo zacházet s dítětem tímto způsobem. Při vnitřní práci se otec omluvil dítěti a vysvětlil mu, že nebyl rozzlobený na něj, ale na vnější události. Poté si tato žena představila, jak otec objímá dítě a chová se k němu s láskou a úctou. Tento obraz si v mysli představovala tak dlouho, než se uvíznutá část uvolnila, a ona byla schopná reagovat na svého rozzlobeného nadřízeného dospělým a zralým způsobem. Nato potkala další dva lidi s podobným systémem a znovu na ně reagovala novým přístupem bez toho, aby jí bylo nevolno. Byla ráda, že se naučila jednu ze svých životních lekcí a uvolnila staré a nepotřebné emoce.

Většina z nás lpí na pocitech vzteku, zranění, tužeb, lakoty, pýchy, žárlivosti. Podvědomě tak říkáme: "Dávám přednost držení se starých zranění před tím, než bych si našel práci, ve které se realizuji, nebo abych si vytvořil naplňující vztah," nebo "Raději se držím pyšné odtažitosti než abych šel blíže k lidem," nebo "Chci se držet svého strachu z porážky než abych uspěl." Sára a Jan byli dva skvělí lidé. Byli atraktivní, úspěšní a měli se rádi, nicméně se stále hádali a bojovali spolu. Jeden večer měl Jan firemní večírek, a i když partneři byli pozvaní, on Sáru nepozval. Sára byla zdrcená. Na rozumové úrovni znala Janovy systémy přesvědčení, protože jeho bývalá partnerka způsobovala scény na těchto večírcích, ale toto odmítnutí zapříčinilo vynoření nenaplněného pocitu bezpečí jejího vnitřního dítěte a pocitu, že není dost dobrá. Byla zraněna. Zeptala jsem se jí, jestli Jana miluje, a ona řekla, že ano, a že chce, aby tento vztah fungoval. Byla překvapená, když jsem řekla, že to není docela pravda. Chtěla se totiž držet svého zranění víc než cokoli jiného. Nakonec souhlasila. Zeptala se, co má dělat, protože se pořád cítila zraněná. Navrhla jsem, aby začala pečovat o své vnitřní dítě a dodala mu lásku, péči a bezpečí. Pokud se její vnitřní dítě cítí šťastně a v bezpečí, bude s Janem mluvit jiným způsobem. Udělala to a poté mohla s Janem mluvit jako dospělá. Jan uznal, že má pravdu, a postupně spolu našli řešení této situace. Postupem její vnitřní dítě tyto pocity už nemuselo dále snášet a její zranění postupem zmizelo. Když "se spojili" na úrovni dospělých, Jan si uvědomil, že na večírek Sáru chtěl vzít.

Lekce, které nás rodiče naučili: Autoritativní rodič vás učil postavit se svým strachům. Ovládající rodič vás učil osvobodit se. Ctižádostivý rodič vás učil dosáhnout svého potenciálu. Slabý a nepodporující rodič vás učil podporovat sebe, být nezávislý na podpoře ostatních a být silný. Kritický rodič vás učil cenit si sebe a ostatních. Tvrdohlavý rodič vás učil tolerance a vytrvalosti. Rodič, který vás psychicky či fyzicky zneužíval, vás učil bezpodmínečné lásce a adekvátní užití své síly. Nevšímavý rodič vás učil být nezávislý a naučit se sám vést a spoléhat se na sebe. Bezcitný rodič vás učil pečovat o sebe. Rodič, který si nevšímal svých pocitů, nás učil vnímat své pocity. Příliš emocionálně založený rodič nás učil být ukázněný, neústupný a realistický. Štědrý rodič vás naučil mít otevřené srdce. Odvážný rodič vás naučil být silný.  Srdečný a podporující rodič vás naučil láskyplně tvořit.

V každé rodině jsou potlačovány určité druhy emocí. Je fakt, že společnost podporuje emoční útisk, vzájemnou závislost a popření, např. členové rodiny si nepřiznají problémy s alkoholem, násilnictvím, náladovostí, protože by to byla ostuda. Vlivem rodinných konstelací a přirozeným procesem se tyto systémy odkrývají a my můžeme řešit hluboce položené systémy a vědomě si tvořit život, který chceme žít. Položte si otázky: 1. Jaké emoce byly v tvé rodině „zakázané“? 2. Které jsi ty sám nesměl dávat najevo? (Někdy má na některou emoci monopol jediný rodinný příslušník. Na hněv například pánovitý, tyranský otec.) 3. Jaké jejich náhradní vyjádření jsi používal? 4. Co ti to přinášelo a co tě to stálo? 5. Nemáš s tím dodnes problémy? 6. Co by se stalo, kdybys dokázal svou zakázanou emoci vyjádřit? 7. Jak bys to mohl udělat? 8. Co by ti to přineslo a co bys při tom ztratil? 9. Kdy ses naposledy rozzlobil?

Pokud v našem dětství nebyla uspokojena určitá potřeba, naučili jsme se užívat způsob chování, který přiměje druhé, aby si nás všimli a aby tato potřeba byla nepřímo naplněna. Nicméně si neuvědomujeme, že tato nenaplněná touha vytváří jakousi "černou díru", a my chceme tuto energii víc a víc. Abychom ji naplnili, vytvořili jsme si vnitřní pohon, který neustále usiluje dělat věci dobře, být dobrý ve škole, být oblíbený. Nicméně poté jsme přetěžováni a stanou se z nás workholici nebo člověk, který se realizuje v péči o druhé. Tento vnitřní pohon vytváří nerovnováhu a vede nás k tomu, abychom pracovali více a dokázali rodičům, že jsme dostatečně dobří.

Náš vnitřní pohon způsobí, že se z nás stane: 1. Ten, který neustále utěšuje druhé. 2. Rebel. 3. Líný člověk, který "to vzdal". 4. Oběť. 5. Zachránce, který se raději dívá na problémy jiných než na ty své, což mu vytváří iluzi, že má svůj život pod kontrolou. 6. Ten, kdo si věci neustále racionalizuje, protože v dětství zažíval pocity chaosu a zmatku, čemuž nerozuměl, a tak si vytvořil iluzi kontroly nad situací. Tento člověk v dětství dostával rozporuplné zprávy – jeho matka byla v jednu chvíli přívětivá a v druhou chvíli odtažitá, proto tento člověk "pohřbil své pocity" v podobě „necítím nic - mám to pod kontrolou“. 7. Manipulátor, který si uvědomil, že pokud nebyly jeho základní potřeby uspokojeny tím, že byl otevřený a upřímný, začal manipulovat, aby byly uspokojeny, a začal si získávat pozornost například tím, že jedl pomalu, nebo se pomalu oblékal, nebo byl nepořádný, a pokračuje v tom dodnes.

Je možné, že díky svému zraněnému vnitřnímu dítěti jsme si postavili kolem sebe zeď, abychom ochránili zraněné a zranitelné vnitřní dítě. Je třeba si všímat, kdy reagujeme nepřiměřeně, kdy se urážíme, jsme necitliví nebo přecitlivělí, neomalení, sarkastičtí, panovační, nároční, podezřívaví, paranoidní nebo máme obranný postoj. Je třeba si uvědomit, kde držíme danou emoci, jaká je to emoce, v kolika letech se naše dítě zranilo a co vnitřní dítě potřebuje. Například jste měli vousatého strýce, který ve vaší přítomnosti napadl vaši matku, a vy se i v dospělosti "iracionálně" bojíte vousatých mužů. 

Pokud je vaše vnitřní dítě spontánní a tvořivé, můžete se bavit bez alkoholu a drog, zpívat bez zábran, tancovat a dělat pohyby volně a výrazně, malovat, ať už máte nebo nemáte talent, zajímat se o cokoliv, neustále tvořit a vymýšlet nové věci, žít naplno a bavit se, při zkoušení nových věcí se cítit v bezpečí a být šťastný a zdravý.

Zdroj - /vnitrni-dite.cz, Diana Cooper, mladazena.maminka.cz, Kniha Obejměte své vnitřní dítě - Ladislav Dvořák