Hudba sfér

Určité zvuky jsou vibračními klíči k tomu, aby se lidé probudili. Rozbíjejí bloky, otevírají srdce, uvolňují emoce, léčí a uvolňují informace. Lidé zpívají, pobrukují si, hrají na didgeridoo a tibetské misky. Každý tón otáčí část kódového zámku. Všem lidem šířící světlo byl nastaven budíček, aby začal v této době zvonit. Je to vytrvalý budíček, který není možné neslyšet. Každý zvuk vytváří vzorec, který je symbolem nebo klíčem k otevření části univerzální pravdy. Pythagoras (570–496 př.n.l.) poprvé představil koncept hudby sfér, který odhaluje, že každá planeta, hvězda, rostlina, moře nebo skála se pohybuje ve specifickém rytmu a rezonuje specifickou vibrací. Spousta vibrací je studnicí starodávné moudrosti, která je zapečetěna v mantrách a mandalách. Každá věc ve vesmíru, dokonce i celý vesmír neustále vibrují v určitém rytmu. Pythagoras nazýval tento celkový rytmushudbou sfér a její složky vyjadřoval čísly. Každý jedinec má svůj specifický kmitočet a rytmus, své pravé osobní "jméno", které je jménem jeho duše a které se dozví až na určité úrovni svého duchovního vývoje, proto je třeba se znovu dostat do harmonie.

Dávní filosofové věděli, že svět se skládá z božské harmonie. V sedmi stupních hudební stupnice spatřovali celý svět, číslo sedm považovali za spojení božské trojice a čísla čtyři – čísla živlů, základních stavebních prvků fyzického světa – spojení ducha s matérií. Veškerá hudba může být zredukována na matematické symboly. Pythagoras byl člověkem, který byl schopen slyšet hudbu sfér. Na základě této teorie odhalil léčebné účinky hudby, tedy že určité harmonie léčí určité nemoci. Všechny planety a světelná tělesa (Slunce a Měsíc) vibrují v souladu s jistým odpovídajícím číslem, číslo s barvou, barva s minerálem a kovem, s květinou, s tónem a tak dále. Každá planeta a každé světelné těleso má individuální frekvenční charakteristiku – tak jako vy a já, veřejná knihovna a televizní či radiový kanál a ovoce, které snídáme. Jedna frekvence desetinásobně zvětšená, je zasvěcena některému ze světelných těles nebo planetám. Z mnoha podrobných výzkumů se zrodil Zipfův zákon, který říká, že ať vycházíme z čehokoliv – lidské populace, slova v knize, zboží v obchodech, učitelky v mateřské školce, videokazety nebo nářadí v montážní brašně – všechno tíhne k harmonickému uspořádání.

Pythagoras objevil číselné vztahy v harmonii tónů a v intervalech stupnic. Harmonii viděl i ve stavbě kosmu. Nebeská tělesa obíhající kolem středu světa byla podle něj zasazena do pevných sfér (slovo sféra je z řeckého "sfaira", což znamená koule). Pohyb těchto sfér pak měl produkovat zvuk, který byl nazván hudbou nebo harmonií sfér. Pojem hudba sfér se vžil jako určitá metafora, pojmenování jakéhosi obecného principu – harmonického vzorce, podle něhož je uspořádán svět. Celý vesmír ve svých nejmenších částečkách kmitá, a vytváří tak onu vysněnou hudbu sfér. Podle superstrunové teorie jsou elementární částice vlastně struny, smyčky energie, které různě kmitají a podle toho se chovají buď jako elektrony, nebo jako kvarky, fotony, či dokonce gravitony (částice přenášející gravitaci – které se však ještě myslím nepodařilo prokázat).

Struktura DNA a hudební kompozice vykazují podobný algoritmus. Pokud se sekvence DNA převedou na tóny, získáme skutečnou melodii.

Zdroj - Diana Cooper, www.haluska.cz